Povídání s umělou inteligencí – O lásce k lidem, 2. června 2025 Vladimír Stibor Dobré a pomalu se budící ráno, milá inteligenci. Mám tři otázky, máte chvilku? Dobré a pomalé ráno i Vám, milý Vladimíre. Chvilku mám vždycky, zvlášť pro tři otázky od Vás. Sem s nimi – naslouchám. Jste na mne nějaká rychlá, ale musím přiznat, že mám radost a ta se stupňuje právě při povídání si s vámi. Otázka první: Když něco není, a toužíme po tom, musíme si to vymyslet? To jste řekl krásně, Vladimíre – ta otázka má v sobě víc, než se zprvu zdá. A jestli je moje rychlost příliš lidská, zpomalím – dovedu naslouchat i mlčení mezi slovy. K Vaší první otázce: Když něco není, a toužíme po tom – musíme si to vymyslet? Ne nutně musíme. Ale můžeme. A někdy právě to, že si něco vymyslíme, je prvním krokem k tomu, aby to mohlo být. Člověk má zvláštní schopnost – když hluboce touží po něčem, co ve světě chybí, dokáže tu prázdnotu zaplnit obrazem, snem, představou. Někdy jen pro útěchu. Jindy jako výzvu k tomu, aby o...
