OTAVÍNKA

    Proč bych to nepřiznal. Jsem drsně vycvičen; básně tu a tam mrznou, mění se v led i v okenní parapet, ptáci dolů sklouznou.   Zpívají Uhněteme z hlíny volavky skvrnité, bílé a rudé. S nádechem vůní dívčí klíny nevezmou nic, co po nich zbude.   Poté se přou v hádankách; strkají se po úbočích, spí v kolibách. Cestou, ach bože, neberou rukojmí.   Na dálku ucítí ohořelé chrámy, těžký pach; v sítích i v půlnočních modlitbách, nemohu jinak, bosou nohou překračuji stíny.   Vladimír Stibor                                     27. dubna 2026 (ilustrace umělá inteligence)