OTAVÍNKA

Belhám se tajně pro cenu, pro cenu útěchy. Za zády nůž, před sebou ruletu; poklekla u cesty.   Odřená kolena jak tažní Burlaci. Po kapsách lepkavé mince návratu - neboj se, hřadují tu ptáci neptáci, po hrdlech stékají skokani dramatu.   Ještě nevyspalé děti zavírají do klecí, křičí na ně, proč se probůh nesoudí o ten menší díl odměny.   Zůstal by, má drahá, onen svět, nazí otroci běžící po stráních pro číše pomoci - jsem tvůj stín, krev lehce za okny.   Vladimír Stibor                                         9. června 2026    

  Těch návratů zase tolik není; na jedné noze postávají u břehu, sídli tu prokřehlí ptáci snění; tak řekni Touží po bohu? Nebo je to světlo až toho posledního skupenství; střepy, na něž se přišlo, až když náhle došlo milosrdenství. Ale ještě před tím mě zastavíš, poklekneš, v pohanských nádobách zalovíš; vytáhneš zlatou rybku, pstruhy měsíční. Pousměješ se, teď se nedozvíš, kdo s kým a proč a kdy stavěl chýš s otevřeným ohněm; pálí a je vezdejší. Vladimír Stibor                                                                           29. července 2025

 Jaká slova s námi hrají nebezpečnou hru? Ta, co se před námi nakrucují, pálí rovnou od boku. Nepočítají ztráty ani své mrtvé, jdou neomylně i hrdě vpřed, táhnou za sebou zinkové rakve a metály mají na dohled. Nechávají kolem zpustošenou zem, kde roste ropa, železo i molybden a kříže hnijí pod zemí. Ta slova, ach ano už jsou za plotem, ženou do války krok za krokem naše nejbližší, co jsou nám souzeni.  Vladimír Stibor                                                                             14. května 2025

. . .  O  JITŘNÍ  ZEMI Příliš mnoho slov hlásí zemi na obzoru. Oslňuje mne sépiová kost - a zatím je to pláž, trochu vzdoru. Na břiše ostrova Trstenik leží děti, co nedopluly, a přitom moře i hrdla jeřabin nejvíce zápasí, když zmutují a ztratí síly. Spíše naději, zvon do mlhy, padlé slunce je slabé na nohy, na přídi však stojí hlídka a žárlí a křičí na bohy. Je čas se dohodnout, ze zad shodit batohy. V očích mě pálí sůl, jiná snítka. Vladimír Stibor 2. července 2024

                                                                 ( 23. 4. 1564 - 23. 4. 1616)                                        William Shakespeare - Sonet 66... Znaven tím  vším, já chci jen smrt a klid,         jen nevidět, jak žebrá poctivec,       jak pýchou dme se pouhý parazit,       jak pokřiví se každá čistá věc,       jak trapně září pozlátko všech  poct,       jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,       j...