NÁVRATY

 

Těch návratů zase tolik není;

na jedné noze postávají u břehu,

sídli tu prokřehlí ptáci snění;

tak řekni Touží po bohu?

Nebo je to světlo

až toho posledního skupenství;

střepy, na něž se přišlo,

až když náhle došlo milosrdenství.

Ale ještě před tím mě zastavíš,

poklekneš, v pohanských nádobách zalovíš;

vytáhneš zlatou rybku, pstruhy měsíční.

Pousměješ se, teď se nedozvíš,

kdo s kým a proč a kdy stavěl chýš

s otevřeným ohněm; pálí a je vezdejší.

Vladimír Stibor                                                                           29. července 2025