SLIB
Až loď,
co mi zůstane,
slétne z nebeského kůru,
otočí oči kamsi dolů,
pokrčí rameny
a řekne Kráčíš-li proti mně,
jsme stejného druhu?
Nebo jen miluješ hořící kříže u cesty,
před nimiž musíš boty zout
a zopakovat desatero
složené z bambusového proutí,
z pálené hlinky.
Ohlédneš sem,
nikdo tě k tomu nenutí.
Vladimír Stibor 17. července 2025
Paní Otavínce velké díky, Vladimír S.
OdpovědětVymazat