OTAVÍNKA

                                       tu & tam   Pouštím z nebeské citadely dlouhý hlas, zkreslený žalem, padající do tklivého  ostří  ticha, kde zastaví se o hrotitou přítomnost.   Tam vzlétnou andělské vážky, ve vazbách prázdna prokličkují skrze zrozeními, aby dokázaly žít s  opravdovými  anděly.   Hlasy jsou náhle kratší, dychtivější po upřímném nádechu, ozvěny se  tu & tam  sbírají po ulicích, aby se vrátily ke svým  právoplatným  majitelům... Délka ozvěny se stříhá podle délky dopadajícího stínu, kdo stojí mimo dopad  oka mžiku, spatří jen  jeho  pouhé torzo.                            TOMÁŠ  PŘIDAL