OTAVÍNKA

                               Krátce před sedmou hodinou ranní jsem se v dešti a větru vypravila                               za doktory ve SPEA. Úterní čas byl docela solidně zahlcen lidmi.                               V čekárně bylo osm lidí. Taxi jako obvykle zase mělo  zpoždění.                               Leckde opět chyběli řidiči a místo stabilních patnácti jich jezdilo jen                                pár. Omlouvali se, že volali, ale nevím kam. Já držela mobil v ruce,                                  ale ...

      V podvečer pondělního dne 11. května 2026 se střídavě rozsvěcovala obloha po celém         obzoru. Zprvu jsem nevěděla, co se děje, ale  pak se objevily hromy, blesky a červená         obloha. Vše jsem povypínala a čekala, co bude dál. Taky hodně hřmělo A KAŽDOU               chvíli se zdálo, že začne hořet. Jenže jsem při tom všem měla taky kruté bolesti, na          které nic nezabíralo. Tato pohroma trvala od 20 hodin do 23 hodin. Vždy se bouřky          bojím a zvlášť, když jsem sama.            Když jsem se podívala z okna, tak se po silnici valila voda a jinak tam nebyla ani noha.      Ty bolesti vlastně byly z té neobyčejné bouřky. Už odpoledne i dvorní básník říkal, že je mu zle      a já to definovala změnou počasí. Na teploměru bylo 5 stupňů, vítr ohýbal vše, strom...