OTAVÍNKA

 Dnes, poslední březnový den jsem byla donucena odjet do nemocnice na   Kožní kliniku. Je to jediný objekt, který nemá  nájezd pro vozíčkáře a tak je pacient či návštěvník této budovy, pokud je imobilní nucen čekat, zda se objeví někdo, kdo pomůže. Právě proto mám vždycky strach, když tam  jedu, jelikož se s tím sama nedokážu vyrovnat. V únoru jsem čekala na ochotu a pomoc  45 minut a až jsem nabídla finanční vyrovnání, tak mi 1 pán pomohl. Dnes, ale byl vůbec zvláštní den. U výtahu žlutého domečku odkud jsem měla  taxíkem  odjíždět byly veliké louže do, kterých silně pršelo. Zatímco ze strany schodiště, kde jsou kontejnejry a silnice, bylo sucho a ani kapka. Taxík BaW přijel na objednaný čas a objevil se už za dveřmi ochotný mladý muž, který chodítko vynesl po 8 schodech na chodbu a já se přitahováním po madle dostala docela lehce na podlahu. Chvilku jsem počkala až se lékařka v andělské ordinaci zabydlí, vyškrábne z krku bradavici. Vůbec to nebo...

  Taky by se dnes mohlo napsat Zázračné jednání.   Vzhledem ke skutečnosti, že se nesmí v jeden   den posílat více dopisů jak pět, musela jsem   jet na poštu i v sobotu a mělo to tu výhodu, že   tam nebyl téměř nikdo. Anebo možná ještě spali.   Už tím, že objednaný taxík přijel načas se zcela   neznámým a velmi slušným řidičem, mne mile   naladilo. Pokud se posílají knihy do zahraničí, musí se vyplňovat mnohoúdajový  lístek pro celní úřad a knihu byť tenkou nelze posílat jako dopis, ale jen jako balík za 300 a více korun. Tak mi to bylo sděleno v pátek 6.3.  Vybrat si jinou poštu nelze, protože ani nevím, kde jaká další je. Když je člověk imobilní, tak na výběr moc nemá. Zvolila jsem si tedy okénko balíky a tam obsluhoval mladý muž, se zcela jiným přístupem k zákazníkovi. Předně mě nabídl, že mi vyplní nový tiskopis, protože nevidí důvod, proč bych to měla posílat za nejvyšší  poplatek. Tak jsem mu sdělila, že ten tiskopis jsem dost...