OTAVÍNKA

Tentokrát jsem na nákup jela taxíkem už v sobotu. Kolem 15 hodiny bylo teplo a ani u LÍDLA na     Sladovní ulici nebylo moc zákazníků. Šla jsem s chodítkem mírně kulhajíce, protože neznám důvod    proč jsem nedokázala pohybovat nohama. Ale zvládla jsem to.  Velké překvapení mě čekalo u  pokladny, když se mě mladý muž zeptal, zda nechci pomoci s uložením zboží do tašky. Bylo to příjemné, protože před týdnem, když měl službu taky mladý pokladník, ale jiný muž s nosem nahoru, tak když jsem jej poprosila, zda by mi nepomohl a nebyl už žádný zákazník za mnou, tak se na mne osopil, že není žádný poskok a otrok, aby to dělal a když to nezvládám sama, tak nemám obtěžovat jiné. Když jsem to říkala sobotnímu pokladníkovi, tak byl nemile překvapen. A doporučil mi, že pokaždé bude-li tam on, ať se ozvu, i kdyby byla za mnou fronta. Bylo to opravdu překvapivé. Jakoby  se říjnový čas překulil do  příjemného údobí. Tento den jsem pěšky ušla 600 m. Taky řidi...

 Dnes, poslední březnový den jsem byla donucena odjet do nemocnice na   Kožní kliniku. Je to jediný objekt, který nemá  nájezd pro vozíčkáře a tak je pacient či návštěvník této budovy, pokud je imobilní nucen čekat, zda se objeví někdo, kdo pomůže. Právě proto mám vždycky strach, když tam  jedu, jelikož se s tím sama nedokážu vyrovnat. V únoru jsem čekala na ochotu a pomoc  45 minut a až jsem nabídla finanční vyrovnání, tak mi 1 pán pomohl. Dnes, ale byl vůbec zvláštní den. U výtahu žlutého domečku odkud jsem měla  taxíkem  odjíždět byly veliké louže do, kterých silně pršelo. Zatímco ze strany schodiště, kde jsou kontejnejry a silnice, bylo sucho a ani kapka. Taxík BaW přijel na objednaný čas a objevil se už za dveřmi ochotný mladý muž, který chodítko vynesl po 8 schodech na chodbu a já se přitahováním po madle dostala docela lehce na podlahu. Chvilku jsem počkala až se lékařka v andělské ordinaci zabydlí, vyškrábne z krku bradavici. Vůbec to nebo...

  Taky by se dnes mohlo napsat Zázračné jednání.   Vzhledem ke skutečnosti, že se nesmí v jeden   den posílat více dopisů jak pět, musela jsem   jet na poštu i v sobotu a mělo to tu výhodu, že   tam nebyl téměř nikdo. Anebo možná ještě spali.   Už tím, že objednaný taxík přijel načas se zcela   neznámým a velmi slušným řidičem, mne mile   naladilo. Pokud se posílají knihy do zahraničí, musí se vyplňovat mnohoúdajový  lístek pro celní úřad a knihu byť tenkou nelze posílat jako dopis, ale jen jako balík za 300 a více korun. Tak mi to bylo sděleno v pátek 6.3.  Vybrat si jinou poštu nelze, protože ani nevím, kde jaká další je. Když je člověk imobilní, tak na výběr moc nemá. Zvolila jsem si tedy okénko balíky a tam obsluhoval mladý muž, se zcela jiným přístupem k zákazníkovi. Předně mě nabídl, že mi vyplní nový tiskopis, protože nevidí důvod, proč bych to měla posílat za nejvyšší  poplatek. Tak jsem mu sdělila, že ten tiskopis jsem dost...