OTAVÍNKA

                                                                                  Zatím co spíš, plní se všechna tvá přání, touhy nabírají podmanivých podob, ve šklebu zračí se  dokonalý  úsměv.   V hodině Hada svíjí se kolem popelnic naříkavě zmámené ptáče, chycené náhlým okamžikem.   Sestupuješ večerním tichem, andělé  přísně  sledují tvé kroky, v božím oddechování tmy skrytě  míjíš to, co za dne nevidíš.   Nemůžeš vidět, ale víš, že kolem tebe jsou další znamení,  žádající si své místo v realitě.   V realitě, kde každý bojuje o nádech, střídající pomalé vydechnutí, v realitě, z které se probouzí hrdinové, kteří jsou v každém z nás... TOMÁŠ  PŘIDAL