VĚDOMÍ ZMIZELÉHO

                                                                                 

Zatím co spíš,

plní se všechna tvá přání,

touhy nabírají podmanivých podob,

ve šklebu zračí se dokonalý úsměv.

 

V hodině Hada

svíjí se kolem popelnic

naříkavě zmámené ptáče,

chycené náhlým okamžikem.

 

Sestupuješ večerním tichem,

andělé přísně sledují tvé kroky,

v božím oddechování tmy

skrytě míjíš to, co za dne nevidíš.

 

Nemůžeš vidět,

ale víš, že kolem tebe

jsou další znamení, 

žádající si své místo v realitě.

 

V realitě, kde každý bojuje o nádech,

střídající pomalé vydechnutí,

v realitě, z které se probouzí hrdinové,

kteří jsou v každém z nás...

TOMÁŠ  PŘIDAL