NEDĚLNÍ PODVEČER V LIDLU

 V podvečer 10. května jsem se konečně vypravila nakupovat do Lidlu. Znamenalo to

  ošetřit mokré nohy, zavolat taxíka a odjet nakoupit chleba, řecké jogurty a máslo.

  Chystala jsem se na tuto anabázi celý den, ale stále jsem nevěděla, jak to udělat  bez

   ztráty kytičky a bezbolestně. Nemohla jsem se totiž na mokré nohy, z kterých teklo

    jako z vodovodu, ani postavit. Obě nohy byly ledové a od vody - tedy protékající

    lymfy, doslova studené. Natáhla jsem si důchodky, které jsem díky tomu zcela namočila.

    Procházkou obchodem jsem ušla celkem 900 metrů. Byla jsem ráda, že jsem dopochodovala

    domů. Vůbec jsem nevnímala sousedky, které si utahovaly z mého pajdání a pořád tvrdily,

    že prázdný taxík už odjel. Hrozně je rozčilovalo, že jsem se nedala rozhodit. To nebyl můj, 

    protože ten pro mne přijede až v 17:20 hodin.  Jsou to čtyři sousedky, které každý den se 

    vyhřívají na sluníčku u výtahu a když se přiblížíte, tak zmlknou.  A já jim vždy říkám, že

    je stejně neslyším a ať si klidně povídají, že mi to nevadí. Tak mi pak tvrdí, že mě pomlouvají 

     a že by mě to vadit mělo. A já jim na to odpovídám, že je bohužel neslyším a když jim to dělá

     radost, tak ať si povídají.