NEDĚLNÍ OKÉNKO - DVOJÍ OTISK
- Získat odkaz
- X
- Další aplikace
Tvůj jazyk
se mi omotává
kolem krku,
a já tě po něm šimrám,
až se dusíš smíchy.
Tvé oči
září jako
dvě lucerny.
Jedna poblikává
a vyzývá mě,
abych ti oplatila
oční kontakt.
Vztahuješ ke
mně ruce
a hladíš
moji duši.
Oba spolu
prožíváme něco,
po čem jsme
vždycky toužili.
a kus tebe
je ve mně.
Oba dýcháme
jeden pro druhého.
Pokud nedýcháme,
nejsme...
.
...a ani už víc nebudeme...
To, co zůstane,
budou pouhé vzpomínky
& dvojitý otisk prstu.
To je stejně všechno,
jako téměř nic.
Tomáš Přidal reakci |
- Získat odkaz
- X
- Další aplikace
Nedělní milostná báseň je velmi intimní. Co napsat do komentáře, když mi už zbyly jen ty vzpomínky? A moje milované děti. ☺
OdpovědětVymazatAni se raděj nepodpíši... - Vítězslav Nezval: Manon Lescaut
Velmi intimní báseň patřící spíše do nitra těch dvou...
OdpovědětVymazatNevím, proč si lidé kazí intimní chvíle vystrkováním na veřejnosti. Jakási cudnost intimita soukromí má také svoje místo.
Také se přikláním k podpisu Vítězslav Nezval: Manon Lescaut
Vážení autoři komentařů. dovolte, abych vám oponovala a připomenula báseň Zdeňka Gáby z Moravy, který napsal ve sbírce Dlažební kostky (2011) báseň Podobenství. Cituji: " Ani básník nemůže napsat pravdu, nýbrž jen podobenství. I všechny naše lásky, které jsme kdy měli, jsou jenom podobenstvím."
OdpovědětVymazat