SONET O TAJNÉ ÚMLUVĚ

 

Rozepni mi šaty nad koleny,

usměj se jak řeka Úhlava,

jak tanečnice, co nosí neprůstřelné vesty,

pak na ně padá únava.

Rozepni mi šaty nad koleny,

a budu celá tvá;

poběžím za tebou přes kameny;

zastavím se tam, kde snídaně se podává.

A také věčný hlad,

ještě delší stín, ebenem obarvený had,

co mezi tvými ňadry usíná.

Stačí jen málo, probudí řeku Pád,

otře se o její skaliska, zapálí vinohrad

Nezájem o nás jen tak předstírá.

Vladimír Stibor                                                                                    9. listopadu 2026