KRÁL BUBLINEK A PERLIČEK

 

Bublinky jedna po druhé se vrstvily už několik let na zahrádce domečku na žírné Hané. Zprvu pod větvemi chutné višně a když ji odstranily, protože bylo velké

nebezpečí při bouřce, že by strom spadl na zámeček a zranil obyvatele, tak se schovávaly pod střechou nebo na trávníku. Tam se taky občas kutálely perličky.

Bublinky i perličky byly různobarevné. Některé byly růžové, jiné modré nebo zelené, taky žluté nebo lesklé do stříbrna, taky někdy duhové. Vyjadřovaly se

tělem básníka občas taky písmenky alfa, beta, gama i delta. Někdy přistávaly na pasece jindy v srdci holčiny nebo taky na místě, kde tábořila bytost ukrývající se

na břehu řeky, která se zrodila v pohoří s počátečním písmenem eŠ. Nebyl to šibal, ani šašek. Pohoří bylo zalesněné a žil v něm kůrovec, ale taky skřítkové,

víly, andílci, andělé, uvědomělé bytosti, ale taky stvořeníčka pohádková. Většinou byli šťastní, když mohli poslouchat pohádky a básničky, které se

zabydlely blízko zámku u hanáckého krále. Bylo jich hodně, nějak kolem třech trojek tedy 333. Ukazovaly se vždycky nad nedělním ránem, které se balilo

do otevřeného okénka, z kterého vykukoval černý kocourek jménem Luciáš. V noci nemňoukal, aby nikoho nevzbudil. Jen se protahoval a chytal

bublinky do tlapek nebo si s nimi hrál. Mazlil se s barevnými bublinkami a velmi miloval bublinky zelené nebo stříbrné perličky. Musel ale velice opatrně,

aby se tato úžasná stvořeníčka někam nerozutíkala, protože to by pak král byl moc smutný a možná i ty jeho radůstky. On totiž pan král už nemohl existovat

bez nich a oni bez něj. Všichni už byli si tak blízcí, že celá sounáležitost nemohla zůstat sama jediná, či jeden bez druhého. Tak jako barvy na duze musí

být spolu, aby vytvářela právě onu společnou několikanásobnou čáru a tvořila právě onu jedinečnou excelentní krásu, kterou všichni rádi pozorují, protože

                              dodává životodárnou energii i naději na lepší příští.