TULÁK NA ZÁPRAŽÍ

Domů

se už nikdy nevrátíme.

Domů,

to je ta zeď i věž s bronzovými zvony.

Domů, ach ano,

poručil jsem,

aby se pole s obilím

vášnivě a smyslně prohnulo v bocích,

vzpomínky nechalo ležet na mezích,

kde z třezalek stéká léčivá míza

a uzdravení se rozlévá nedaleko hořkosti.

 

Domů

se už nikdy nevrátíme,

ale na zápraží smíme zahlédnout toho,

kdo prosí a nabízí ruce k políbení.

 

Vladimír Stibor                                                  24. října 2026