SNY V ZÁŘÍ

 

 

Už ti zbývají jen sny

a náplavky,

kde po žulové dlažbě

tančí noční labutě.

 

Možná se jen tetelí nad hlavou,

opírají se o zeď,

v přítmí si recitují z knih

Vladimíra Holana.

 

Pak se vznesou,

pod křídly výsostné znaky

vzdálené krajiny,

také trochu krve;

sesychá mnohem rychleji,

než jsme si mysleli.

 

Sny,

když k ránu naloží plnou galéru,

čekají na příliv.

V podloubí zavoní čerstvé pečivo.

Přikradou se bezdomovci,

tuláci, hloučky bosých jeptišek

spěchajících k modlitbám.

 

Vladimír Stibor                                                  23. září 2026