TVÉ . . .

 

 

 

Tvé město,

které se vznáší

v oblacích

jako tvá nevyplněná přání,

kde mladičké andělky

hrají na harfy

ukolébavky pro spící měšťany.


Ve městě, které

jsi si vysnila jako

bílou krajku zimy,

a plnila chřadnoucím dušičkám¨

jejich požadavky,

když se vodník nedíval.


V bludných kruzích

počítala jsi roky letokruhů

urostlých kmenů

chasníků, které řezaly

tvoje zlodějské prsty

do obrovitých klád.


Tam, někde za Tvým městem,

za hranicí, která

postrádala definičnost

odkud kam,

bojovaly za popěvků umírání

myšlenky svobody

o propouštění lží

s krátkými žílami.


Milovaní básníci

zaváněli pachem

démonů se zlatými verši

v pozlacených truhlách slov

bez přílišného kázání

o nebeském prachu.


Ukuta pravda v železe

kovadlinou osudu

v nerozpálené pícce,

v jícnu, dávícím

žhavé novinky bez potisků

s opary bez zbytečných abeced.


Nové objevy,

noví lidé,

nové názory


ve starých dobrých časech,

které patřily dobrým starým lidem…


…se jen tak neztratí.

 

TOMÁŠ  PŘIDAL

Zdroj: https://olomoucky.denik.cz/ctenar-reporter/nedelni-chvilka-poezie-s-tomasem-pridalem-a-basni-tve-20211226.html