POLIBKY NEPŘÁTEL

     Tato půvabná básnická sbírka, kterou mám na stole, má vročení 2020.

      Má 99 stran a vytiskla jí Věra Kopecká v Broumově. Kniha je vytvořena

      z 36 básní Františky Vrbenské, které jsou publikovány pod souhrnným

      názvem Zeměžluč s koňakem. Druhá část knihy je vytvořena z 21 básní

      Vladimíra Stibora pod názvem Tolik mě stála sil. Obě tyto části jsou

       doplněny půvabnými akty  v sedmi ilustracích Romana Szpuka, který

       je autorem i  obrázku ležící ženy na obálce knihy. Oba autoři mají 

       v sobě otisk povolání práce s knihou. Knihovnice i knihkupec. Zračí

        se přímo i v několika básních. Zrovna jako i pobyty na jihu Čech  nebo

        v Povltaví. Oba autoři mají k sobě  věkem blízko, protože jejich rok

       narození začíná pětkou.

       Báseň  Františky Vrbenské na str. 40  nám přibližuje její život. Protože

       mám taky knihovnictví v krvi, tak ta báseň mne hned zaujala.

                                   LISTOVÁNÍ

                                   Vypadla na mne z police

                                    Mé tuze přeplněné knihovny

                                     V letu se otevřela

                                     Než buchla na zem

                                     Je brožovaná

                                     Obálka zkroucená...

                                            Uprostřed otisky dětských tlapek

                                             Počmárané hlavičky kapitol

                                             Modré poznámky  vedle odstavců

                                             Stárnoucí papír se křehce drolí

                                              ....

                                         Nehledám název na potrhaném hřbetu

                                          Vím

                                           Sumář mého života

V mnoha svých sbírkách vzpomíná Vladimír Stibor na  svého tatínka 

Štěpána Stibora. I v této sbírce je báseň

OTCOVA  RUKA

Vidím tě daleko před sebou.

Kde jsou ty časy,

když jsi mě držel za ruku

jako otec svého syna, 

co se ztrácel

a ve jménu  zbloudilých si myslel,

že se poušť musí rozdělit

mezi své nejbližší.

Pak jsem cítil tvou ruku

 na svém rameni,

sny,

co vstávají z mrtvých.

Pár dní jsou z nich cítit

vonné oleje

Jak z Lazarova roucha.

(Báseň je na straně 70)

                                         Převážnými motivy jeho básní je láska, žena, erotika.

                                                          To, co je většině mužům vlastní.

                                     Ale taky jsou zde mezi prvními láskami lodě, poušť, hory.

                                              V básni "Pohlazení na cestu" najdeme ovšem i výraz

                                    žahour z borůvek - který je znám na jihu Čech a Šumavě.

                      A právě je pro mne toto pojmenování  pohlazením na dušičce.

                                 Doprovodné ilustrace nahých žen jsou velmi citlivé a láskyplné.