MILÍ ZLATÍ
Jste moc šikovný,
máte zlaté ruce,
řekla starší paní
mladíkovi, který jí pomohl
opravit spotřebič.
Mladík se usmál
& ruce mu zčistajasna zezlátly
drahým kovem.
Zůstal užasle stát.
Jak jste to věděla?
odpověděl mladý muž otázkou.
Poznám zlaté lidi,
milé, ochotné a pracovité,
řekla dáma.
Od té doby
mladý opravář cítil,
že i v něm samotném
je skryta vnitřní síla.
A naopak on sám poznal,
že milá paní má rovněž zlaté srdce;
v ozvěně slyšel
jeho cinkavý tlukot...
Zlatí lidé jsou vskutku mezi námi,
drazí a galantní ve vystupování,
ve společenském žebříčku ojedinělí,
svým zjevem i zářivým charisma nenapodobitelní.
Vskutku vzácní.
Tito lidé jsou v dnešním světě klenotem píle a živou představou dobré duše.
TOMÁŠ PŘIDAL
Pochvala dělá zázraky. Pozoruji, že laskavost, vzájemná úcta, vděk je v mezilidských vztazích v poslední době čím dál vzácnější. Báseň to laskavě a srozumitelně připomíná. Díky. Svatka
OdpovědětVymazatZlaté české ručičky... Dříve byl pan řemeslník ceněný i za svoji ochotu, šikovnost a fortel.
OdpovědětVymazatBylo samozřejmostí, že byl laskavý, korektní, poctivý a my jsme se k němu chovali s úctou a láskou. Věděli jsme, že i nacenění výkonu bude spočítáno do posledního drobečku, a opravený předmět nám bude zase dlouze sloužit. Takže báseň je vzpomínkou na staré, dobré a poctivé řemeslníky a musíme doufat, že i v dnešní generaci je ještě najdeme. Libuše