KNIHOVNICE LITOVELSKÁ

 Majka Šiková

 

Před 95 lety – dne 1. března 1929 se v Ješově  narodila Marie ŠIKOVÁ,

rozená Doleželová, knihovnice, kulturní pracovnice, vedoucí prodejny knih

a hudebnin. Narodila se jako nejmladší a brzy jí zemřel tatínek, maminka se po druhé 

vdala, aby uživila své tři děti a zaplatila dluhy. Zemřela při  předčasném porodu   a otčím, 

aby se nemusel o děti starat, tak je dal do služby a  holčičku Marušku dal do Útulku pro 

sirotky a mrzáčky v Litovli. Měla vrozenou luxaci kyčle a nohu kratší, tak nemohla 

skoro chodit. Zprostředkovali jí zadarmo léčení v brněnské nemocnici sv. Anny,

kde působil lékař specialista, který se zabýval léčením této nemoci. Holčička byla 

po dobu léčení chovankou kláštera vincentek. Za rok se naučila chodit, ač trochu 

kulhala. V klášteře byla do deseti let a pak šla jako doprovod jedné chovanky v létě

k sedlákovi do Chvalnova u Kroměříže. Na statku si veselou holčičku oblíbili, a tak 

se do kláštera už nevrátila. Její starší sestra Hana, když dovršila 21 let, se cítila

 povinována postarat o své mladší sourozence. Byla válka, a tak sestru odvezla do 

Litovle, když měla 14 let, aby pracovala jako služebná v tvarůžkárně u Vaňků. 

V roce 1945 si vymohla vyučení v obchodě a dostala se do centra kulturního dění, 

protože Karel Vaněk, byl v Litovli váženou osobností. Provozoval kino, hrál divadlo,

byl členem pěveckého kvarteta. V roce 1951 byla tvarůžkárna i mlékárna zavřeny, pan

Vaněk zemřel a Majka po vyučení prodavačkou si doplnila vzdělání zprvu jen v kurzu

 pro ředitele okresních lidových knihoven ve Štiříně (podzim 1954) a pak dálkovým 

 studiem Osvětové školy v Brně, kde maturovala (v roce 1959). Uplatnila se ve veřejném

 životě v Litovli, kde pracovala na okresním úřadu jako referentka  pro zájmovou činnost 

 a od  června 1954–1957 byla ředitelkou knihovny v Litovli. Poté pracovala jako vedoucí 

knihkupectví na náměstí a v červnu 1957 se provdala za Lubomíra Šika, technika litovelské 

Tesly  a stala se jeho spolupracovnicí na poli kulturním i kronikářském. Vedli spolu skautské

 tábory, uplatnila se též v divadle a hrála závodně šachy. Normalizace jí zařadila mezi nositele 

kontrarevoluce v Litovli a byla zbavena funkce vedoucí prodejny. Přeložena byla pak do 

Olomouce, do prodejny hudebnin na ulici Pavelčákova. Brzy se z tohoto místa stalo centrum 

informací nejen pro studenty a pedagogy univerzity. Po roce 1989, kdy odešla do důchodu se

 ještě několik let věnovala organizaci různých akcí pro seniory. Zemřela 19.9. 2016 v Litovli.