KNIHOVNICE LITOVELSKÁ
![]() | |||||
| Majka Šiková |
Před 95 lety – dne 1. března 1929 se v Ješově narodila Marie ŠIKOVÁ,
rozená Doleželová, knihovnice, kulturní pracovnice, vedoucí prodejny knih
a hudebnin. Narodila se jako nejmladší a brzy jí zemřel tatínek, maminka se po druhé
vdala, aby uživila své tři děti a zaplatila dluhy. Zemřela při předčasném porodu a otčím,
aby se nemusel o děti starat, tak je dal do služby a holčičku Marušku dal do Útulku pro
sirotky a mrzáčky v Litovli. Měla vrozenou luxaci kyčle a nohu kratší, tak nemohla
skoro chodit. Zprostředkovali jí zadarmo léčení v brněnské nemocnici sv. Anny,
kde působil lékař specialista, který se zabýval léčením této nemoci. Holčička byla
po dobu léčení chovankou kláštera vincentek. Za rok se naučila chodit, ač trochu
kulhala. V klášteře byla do deseti let a pak šla jako doprovod jedné chovanky v létě
k sedlákovi do Chvalnova u Kroměříže. Na statku si veselou holčičku oblíbili, a tak
se do kláštera už nevrátila. Její starší sestra Hana, když dovršila 21 let, se cítila
povinována postarat o své mladší sourozence. Byla válka, a tak sestru odvezla do
Litovle, když měla 14 let, aby pracovala jako služebná v tvarůžkárně u Vaňků.
V roce 1945 si vymohla vyučení v obchodě a dostala se do centra kulturního dění,
protože Karel Vaněk, byl v Litovli váženou osobností. Provozoval kino, hrál divadlo,
byl členem pěveckého kvarteta. V roce 1951 byla tvarůžkárna i mlékárna zavřeny, pan
Vaněk zemřel a Majka po vyučení prodavačkou si doplnila vzdělání zprvu jen v kurzu
pro ředitele okresních lidových knihoven ve Štiříně (podzim 1954) a pak dálkovým
studiem Osvětové školy v Brně, kde maturovala (v roce 1959). Uplatnila se ve veřejném
životě v Litovli, kde pracovala na okresním úřadu jako referentka pro zájmovou činnost
a od června 1954–1957 byla ředitelkou knihovny v Litovli. Poté pracovala jako vedoucí
knihkupectví na náměstí a v červnu 1957 se provdala za Lubomíra Šika, technika litovelské
Tesly a stala se jeho spolupracovnicí na poli kulturním i kronikářském. Vedli spolu skautské
tábory, uplatnila se též v divadle a hrála závodně šachy. Normalizace jí zařadila mezi nositele
kontrarevoluce v Litovli a byla zbavena funkce vedoucí prodejny. Přeložena byla pak do
Olomouce, do prodejny hudebnin na ulici Pavelčákova. Brzy se z tohoto místa stalo centrum
informací nejen pro studenty a pedagogy univerzity. Po roce 1989, kdy odešla do důchodu se
ještě několik let věnovala organizaci různých akcí pro seniory. Zemřela 19.9. 2016 v Litovli.


Těžký start do života, ale kultura a knihy ji nasměrovaly ..plodný život
OdpovědětVymazat