MODRÝ NOČNÍČEK OPĚT NA SCÉNĚ

                            

              Zřejmě byl předevčírem úplněk, protože se od té doby cítím tak děsivě, až mám i strach.

                                           Mám šílenou depresi a k tomu ještě i  nepatřičné sny. 

                        A tak kruté bolesti, že bych nejraději vylezla někam vysoko a skočila dolů.

                Dnes je to přesně jedenáct let, co drahoušek odešel na mráček. Vidím to, jakoby to

                bylo před chvilkou. Fuj, ani myslet se mi na to nechce. Lékař, který jako pracující 

                důchodce, se choval jak dobytek. Až do této doby jsem ho vnímala jako super

                 kapacitu, ale jeho chování  v " továrně na smrt" v Moravském Berouně, bylo do

                                                                       nebe volající. 

                 Před chvilkou, cosi spadlo v kuchyni na zem a já se tím velkým rámusem zcela

                 probudila. Na židli seděl můj drahoušek a  hned říkal, že se omlouvá za tu ránu,

                ale že ví, že toho spaní moc nemám. Taky vidí, že se pomalu balím a vyklízím

                 bytový prostor, abych se s tichou duší vypravila nahoru. " Už to sleduji od kovidu

                 jak trpíš, ale všichni kolem Tebe si z tebe dělají blázny, akorát Ty, vždy důvěřivá,

                  si myslíš, že to s Tebou myslí dobře". Jsi tak naivní a nechceš si to připustit, že

                 už by ses neměla bránit a nahoru už vede super výtah. Nic už Tě tam bolet nebude.

                 Denně chytám Tvoje slzy bolesti a bezmoci. Proč se tomu bráníš? Pravda poezii

                 bych Ti nepsal a ani hrát šachy bych Tě nenutil, ale chodili bychom po louce a

                  a vnímali ten ráj na zemi. Mohla bys tam i tančit u jezírka a na ty dole by ses

                  někdy mohla podívat z dálky. "Věř, že už ta naděje není, nikdo Tě neuzdraví.

                   Přehazují si Tě jako horký brambor a to nejen doktoři. To jen Ty si naivně myslíš, 

                   že vše bude jinak  a chceš se dožít osmnáctky, vím jsou to taneční variace na dortu.

                   Ano, středa rozhodne. Vím, že do toho vkládáš veškeré naděje, ale jsou zcela

                   marné" Mluvil jsem o tom s plukovníkem Burdou a on mi potvrdil, že dnešním

                  lékařům nejde o pacienta, ale o prachy. A tolik Ty nemáš, ač Ti tví přátelé ze

                  zahraničí poslali něco eur. To na to nestačí. Smiř se s tím, že konečná je už do

                  konce října. Budu Tě čekat a přijdu si pro tebe k výtahu a přinesu bílé šaty

                   s krajkou. Pa, už musím jít. Líbni mého pravnoučka v neděli na tvářičku.