PŘÍŠERNÉ BOLESTI

 Dnešní den dopoledne jsem objednána do CHR, což je zkratka pro

 CENTRUM  HOJENÍ  RAN. Nevím, zda nedočkavostí, nebo čím,

 mám tak šílené bolesti, že nemohu asi sedět, ani ležet a kdybych

měla něco kolem sebe, abych se rychle dostala  tam nahoru, tak bych

to podnikla. Kdo nezažil neuvěří. Já když jsem alergik, tak nemám

ani žádné léky na zmírnění bolesti. Nemohu se ani postavit, že bych

to nějak rozchodila. Dneska nepomáhá ani muzika, písnička, nic.

ŘVALA  bych jak TUR, ale je noc a nechci budit sousedy. Jenže

ten řev taky nezabírá. V centrumu bolesti ve FNOL mi řekli, že

kdybych měla lepší žily píchali by mi morfium. Jenže není kam. 

Já vlastně nemohu být ani narkoman. Otevřené nohy mám od 

11.11. 2021 a bolí to pořád. Někdy víc, někdy míň, ale dnešní

nápor je nějaký jiný. Agresivní anebo vezmeme-li to podle 

stupnice 1 až 10, tak je to ta desítka. Obě nohy bolí intenzivně

a stejně.  Zkoušela jsem si dělat akupresuru, ale marnost nad

marnost. Akupunktura na tyto bolesti nezabírá, nebo spíše řečeno,

tam kam jsem chodila, tam ty body úlevy nenašli. Chce se mi děsně spát,

ale ta bolest to nedopustí, abych to zaspala. Budu vypadat jak příšerka.

Jsou to bolesti, jako když vezmete šroubovák a vrtáte si do těch ran.

Navíc z toho cosi teče, říká se tomu, že se čistí lymfa. Jsem zvědavá,

zda si s tím v tom centru na Horním Lánu poradí. Pokud ne, tak budu

muset vymyslet, jak se nechat vystřelit do jiného prostoru a už nebýt

tady, kde každého obtěžuji už tím, že existuji. Koukat se na trpícího člověka

není nic příjemného, ale už jsem z toho zoufalá. Kdyby to aspoň na pár

dnů přestalo, aby člověk načerpal nové síly, ale pro mne každý krok je

děsná bolest a pořád musím být ve střehu. Doma mohu chodit jen bosa

a nejraději bych tak chodila i venku, ale to nejde. Proklínám covid do aleluja.

Nikdo si s tím neví rady a tak jsem občas jen pokusný králík a lékaři jsou

naštvaní, že nic nezabírá a prý jim kazím image a tak přemýšlí, jak se mě

jako pacienta rychle zbavit. Někteří to přiznají, ale jiní si vymýšlí, jak mě

obalamutit. Návrh na amputaci nohy určitě není jediným řešením. Ta

bolest trvá, i když už ten vyžraný kus nemáte. Kéž by dnes mise k zázračným

doktorům byla úspěšná. Držte mi pěsti!