SOBOTA 3. 12.

 

 

 

VANILKA

 

Já ti budu říkat Vanilka.

Tak sladce mi voníš na polštáři.

Jsi jako vánoční nadílka,

které v očích jasně svíčky září.

Když ti víčka zmůže únava,

poslouchám jak dýcháš v modrém tichu.

A tvůj dech i mne pak uspává.

Uspává i štěstí a mou pýchu.

Až nás ráno vzbudí svítání,

ponořím své prsty do tvých vlasů.

Budu snídat tvoje líbání,

tvoji vůni, tvoji něhu, tvojí krásu.

JAROSLAVA  PECHOVÁ

(Z knihy: Střípky zázraků. Laguna. Praha.2006. S.47.)