SOBOTA 17. 12.
DůM U KOULÍ
S píseckou vzpomínkou na Měsíc nad řekou,
z okna domu hledím za řekou Otavou.
Tady psal Fráňa Šrámek Splav,
kamera obscura š´tastný svět , mé prožité mládí.
Ale pohled ve směru tekoucí řeky
je plynutím života, v čase možná už neexistujícím.
Stříbrný vítr vane v srdci, oblázek padá na hladinu,
kruhy na vodě, kámen klesá ke dnu,
chvíle přítomnosti hyne svou vahou.
BOHUMIL ŽDICHYNEC
( Z knihy: Hamlet v tekuté době. Aesculapus. Praha 2017. S. 105.)
Krásné a moudré. Stříbrný vítr nás všechny kdysi okouzlil.
OdpovědětVymazatSvatka
Stříbrný vítr vane ze všech plání. Okouzleni poetikou Fráňi Šrámka nezapomínáme na ni. Libuše
OdpovědětVymazatJe půvabné, jak v komentářích Svatka i Libuše souzní. Jakoby čekala jedna na druhou. Dvě básnířky z Moravy. už se mi jeden čtenář meilem ptal, zda nepíšete společné básně. Jako první je vždy kroměřížská básnířka a pak z Vrchoslavic. Děkuji!
Vymazat