PSANÍČKO OD PETRA ŠAFRYHO

                                                                  Ing. Petr ŠAFRÁNEK

                                                                   (safra.p@seznam.cz)

Všechny vás srdečně zdravím v půli srpna. Povýšili jsme, jsme v o čtyři sta m nad M výš, než doma na Hané. Je tu velmi pěkná krajina plná luk lesů a kamenů, dokonce tu i prší. Jen je tu vzduch trochu jedovatý kyslíkem. Hned bych to byl osadníkem usedlíkem, ale vztah k domovině mám uzamčený v duší, pročež se vrátím. U nás jsem dokonce pravým rodákem a starousedlíkem.

    Usmějte se teď povinně!; od září budu zase chodit do školky. Ti malí a milí kamarádi mi už chybí. Není nic hezčího než dětský úsměv. Možná je i když se dva setkají a líbají. Ale s věkem vím, že to často přejde. Fotek mám na celou zimu. 

Také se s vámi, kteří jste doma blíže rád setkám. Zbožňuji východy a západy slunce. Nebe považuji za mistrovské proměnlivé plátno, kde stvořitel dovolil větru, aby na něm mraky tvořil obrazy. Já už chodím někdy s holí, abych se opřel, když prohlížím tu výstavu, abych se nezamotal po bez kontaktu se zemí.

Mám mnoho fotek oblohy, posílám jen dvě prezentace. Z nebe jde také světlo. 

Na shledanou vás Petr Harry Šafry

Můj vstup do vašeho památníku:

Pán Bůh stvořil nebe,

abychom poznali,

jací jsme malí. 

Střídání východů a západů slunce,

 abychom zjistili,

jak málo času máme

na vnímání krás kolem nás

                                                              VZPOMÍNÁM  NA  VÁS  PETR  ŠAFRY!