ZELENÉ ČÍSLO

 

 

 

 

 

Kluk a holka z Moravy jeli na soustředění písmenek a slov

do Blatné na jihu Čech. Zámek kolem nějž je plno vody a

bývají tam svatební veselí byl ověnčený květy a věnečky

z trav. Však taky byl důvod. Letošní rok se tam konala sešlost

milovníků básní a to nejen těch, co píší básně, ale i potencionálních

čtenářů, kteří je rádi čtou, přednášejí, doplňují obrázky  či jinak

upravují. Taky se jim říká hračičkové. Tak dlouho si hrají s písmenky

a se slovy až vytvoří něco láskyplného. Byl krásný čas, sluníčko svítilo,

venku bylo plno ohníčků, kde malé děti opékaly brambory na drátku

nebo je vytahovaly z popela pěkné prohřáté a dobré. Poblíž na velkých

kamenech stáli básníci, kteří recitovali své výtvory a když se to líbilo,

 

 

tak dostali opečený špekáček nebo brambor. Nejvíce těchto cen získal

černovlasý vousáč z Moravy, protože jeho básničky získávaly bod za

 bodem. Den Indiánského léta, letos měla svátek Renka se louka u zámku

hemžila mnoha lidmi. Pomalu se smrákalo a bylo třeba myslet na to,

kde se uložit ke spánku. Ne každý počítal se spaním pod širákem a tak

neměl ani potřebné vybavení. Až vítězný vousáč, jemuž říkali „zelené

číslo“, protože měl všechno oblečení zelené, se vytratil a asi po hodině

se vrátil koulejíce před sebou kouli z trávy, z které vytvořil  měkkou jakoby

vaničku, do které když se lehlo, příjemně to nejen vonělo, ale i bylo měkoučké.

 

 

Navíc mezi travou byl i zelený šťovík a tak za chvíli přítomní písmenkové sešlosti

si pochutnávali na zelené trávě, koukali se na hvězdy, občas někdo něco

zarecitoval a bylo to Boží.

" Sluníčko zachází za hory

pasáčci pečou brambory.

Sluníčko zachází za kostel

pasáčci lezou na postel."