STOVKA ZDENKA JANÍKA

                                                             Zdeněk doma v křesle (2016)

                                           český básník, prozaik, překladatel, středoškolský

                                                     profesor, novinář, korektor v tiskárně 
                                          

                                                          Narozen dne 7. října 1923 v Brně

                                                          Zemřel  dne  3. dubna 2022 v Praze

                                              Pohřben v Písku na Lesním hřbitově

               Snad jméno žádné jiné ctnosti nebylo překryto nepatřičnými neřestmi jako láska.

           Tam, kde se všechno platí, je i dar často jen úplatkem.

           Otevřené srdce nikdy nezavírá ruku.

           Vůl se nestane Pegasem, i kdyby létal na rogallu.

            Každá lež je zlá, nejhorší je však obelhávat sám sebe.

            Ani den bez čárky, říkával Apellés, protože v umění nejde nikdy za ničím

                                                                                                                  udělat tečku. 

                                                                

                                                   Zdeněk Janík po promoci

                                                   Zdeněk Janík v Olomouci (2003)

 

                                       Zdeněk v cukrárně U Volfů v Písku (2013)

                                           Básník ZJ v Šrámkově klubovně v Písku (2010)

               S básněmi Zdeňka Janíka jsem se začala seznamovat v roce 1962, protože vycházely

               v Píseckém zpravodaji a já si je vystřihovala a lepila do deníčku. Protože žil v Praze

               a nesměl v letech 1969-1989 publikovat, tak nikdo ani nesdělil jeho adresu. A přitom

               jsem chodila s jeho sestřenicí do třídy, ale ta to nevěděla, že sháním na něj kontakt.

              Osobně jsme se sešli v Písku až v létě 1999, ale už od roku 1998 jsme si psali. Když

              jsem přišla s nápadem vydat jeho básně jako vyznání lásky městu Písku, byl tím mile

              překvapen i mým návrhem, že jsem mu ukázala nalepených 13 básní z deníčku. On

             dodal čtrnáctou báseň, pak jsem poprosila Mistra Františka Romana Dragouna, rovněž

             říjnového zrozence i absolventa stejné školy  o ilustraci a frontispis a sbírka "Vracím se 

             k tobě chlapeckou lodí" (2000)  byla na světě. Nechala jsem ji vytisknout v tiskárně SISŠ 

             v městě Olomouci jako  bibliofilii, dostala jsem na ni laskavou podporu Městského úřadu  

             v Písku.  Písečtí nakladatelé i tiskárny neměly zájem o vydání a tisk poezie. Její křest

             se konal 9. června 2000 v klubovně Knihovny města Písku. Jakmile člověk už nebydlí

             v milovaném městě, kterému chce vyznat lásku, tak nemá šanci získat podporu. Není

             to nic vyjimečného. Téměř dvacet let jsem přepisovala Janíkovy rukopisy na počítači,

             aby je mohl odesílat do nakladatelství. Od roku 2008 byl dvorním básníkem blogu

             Píseček. Několikrát jsem navštívila také Mahenův památník v Brně, kde jako rodák

             míval večery poezie za účasti herců Ha Divadla. Tato setkání připravovala amerikanistka

            a básnířka Alena Riedlová Slepičková. Díky panu Janíkovi jsem se setkala v Praze

            s řadou osobností z Obce spisovatelů. Jeho největším kamarádem byl Augustin Skýpala

            a oba také jezdili do Olomouce. My se Zdeňkem jsme se potkávali v červnu v Písku,

            protože jsme oba byli v adresáři přátel města Písku. Velmi se nám stýská po jeho poezii.

                                                     Tolik se těšil, jak oslaví stovku.                                         

                                                                           

                                                   

                                                             ČEST  JEHO  PAMÁTCE!