BÁSEŇ PRO RUŽENKU
KOCOUR LUCIÁŠ
Ach, Luciáši,
hledal jsem Tě
v myšlenkách…
Pátral po Tobě
ve slovních spojeních
i milovaných verších
poezie všedních dní.
Myslel jsem na Tebe
&
zároveň Tě skoro (!) pohřbil
ve smíření,
že už nebudeme spolu,
že už Tě nikdy nepohladím
a nepochovám v náruči.
Odešel jsi, víš…
Smířen s tím,
že jsem ztratil přítele,
svého jediného čtyřnohého přítele,
jsi se najednou objevil
tak jako pokaždé, když jsi vyčkával, až budeš vpuštěn…
Já teď ovšem vím,
že už Ti nedovolím
odejít zpátky!
Luci, podívej,
moje náruč je jen a jen Tvá.
Počkej, prosím;
až budeš v pořádku,
můžeš opět volně pobíhat
jako nezkrotně přívětivá tma
nad zápražím mladých nocí,
jako ďábel s vášní pro lov myších duší,
jako Ty - moje černé klubíčko chlupů a štěstí.
Mám Tě rád, Luciášku,
pekelníku můj!
Jsi moje jediná černá radost
a jen Ty mě uklidníš,
když mám šedé dny,
protkané bodavým smutkem.
Díky, kamaráde!
Tato báseň je pro Tebe.
Ilustrační foto a báseň: Tomáš S. Přidal
Publikováno v Olomouckém deníku 10.3.2021
Zdroj: https://olomoucky.denik.cz/ctenar-reporter/cas-na-poezii-s-tomasem-pridalem-a-basni-lucias-20210310.html
Díky, moc pěkná básnička. Doufám ale, že nebudu muset smutnit po žádné z našich kočiček. Dělají nám radost, život s nimi je pestřejší.
OdpovědětVymazatU kočky vím, že jí nevadí mé prokvétající šedivé vlásky,
na tváři vrásky.
Mé ruce jsou vždy připravené k pohlazení
a nad ten pocit není, když se kočka přitulí,
zavrní a pak se uvelebí na obvyklém místečku
v nohách mé postele.♥♥
Moc se mi báseň pro Luciáše líbí. Je moderní a přitom hluboce citová. Díky za takové mladé autory.
OdpovědětVymazatSvatka
S kočkami jste jedna rodina, držíte při sobě, potřebujete se, těšíte se svou přítomností. A vůbec - kočky domácí jsou pořád nejblíž, jako dobří přátelé. Je dobře, že se Luciáš zase našel ☺
OdpovědětVymazat