FANUŠČINY KROKY

 Ano, devátý březnový den v kalendáři je ověnčen jménem FRANTIŠKA.

Znala jsem dvě malé paní. Jedna byla mojí domácí v Písku a byla to velmi

zvědavá paní. Trpěla tím, že je příliš malá a záviděla mi moje centimetry. 

No jo, ale četla moje dopisy a vždy hlásila mým rodičům, kdo mi píše.

Jen jsem vlezla do baráku, tak jsem viděla obálku na schodišti a paní

domácí vartovala, kdy půjdu a když jsem šla později než maminka, 

tak říkala" slečno psal Vám Pavel, už jsem dopis dala Vaší matince."

Já jí oponovala tím, že číst cizí dopisy se nesmí a je to trestné, ale nic

si z toho nedělala. Druho jmenovkyní byla paní Fanuška, velmi hodná

a přívětivá paní, která bydlela na stejné chodbě jako moje tchyně. Ta

byla téměř andělem na tom dnešním světě. 

Na balkoně se procházel kosáček a nakukoval do okna.

 

Celý den jsem čekala na balíčky. Knihy přišly dopoledne a léky

s kurýrem po 16. hodině. Čekala jsem na to od rána celý den.

O nějaké domluvě nemůže být řeč. A pak jsem šla alespoň na

chvilku po sluníčku kolem domu. Bylo by mi líto, kdybych

si nechala tuto příležitost ujít. Ušla jsem sice jen 600 m, ale

vše se počítá.