BÁSEŇ NA BÍLOU SOBOTU

 

Začal jsem se s ní přátelit;

nabídla výhodné podmínky,

spravedlnost pro všechny,

kalich hořkosti sebraný ze země,

očištěný půlnočním sluncem,

jež bývá mlčenlivé a děsivé,

utřel jsem si ústa lemem tvé spodničky.

Klečel jsem před tebou,

olizoval krev ze tvých stehen,

neboť byla znamením

bodných ran a tisíce drobných jiných ran,

nestačila´s se jim vyhnout,

čelit výmluvou,

podepsáním viny

či naprostým útěkem.

Byla to rozkoš,

pouto zároveň.

Vladimír Stibor                                                                               19. dubna 2025