BOLESTIVÉ LÁSCE VLADIMÍR STIBOR

Poušť sám nepřejdu,

má ve všech koutech zakázané zahrady;

před tebou pokleknu,

vzdám se náhrady.

Nebudu chtít tisíc lvic;

stačí mi jediná běžící přes hřeben,

v údolích padá sníh a z okenic

stékají rty; ach, byl jsem zasažen

tím modrým světlem z Atlantidy,

hněvem neklidu mé manekýny.

Jméno si bere z oblohy.

Vrací se z tanečních, má své finty;

řekne Miláčku, tak někdy jindy.

Bolí mě cosi uvnitř, nemohu na nohy.

Vladimír Stibor                                                               17. dubna 2025