SOCHAŘ JULIUS PELIKÁN

 

 

Dne 17. února 1969 zemřel v Olomouci akademický sochař 

Julius PELIKÁN. Narodil se 23. 2. 1887 v Novém Veselí 

u Žďáru nad Sázavou v rodině obuvníka. Jeho výtvarného talentu 

si všiml už na obecné škole  třídní učitel a z jeho podnětu 

odešel mladý Julius po vychození měšťanské školy v roce 1901 

na Odbornou školu kamenickou do Hořic v Podkrkonoší. Po 

absolvování jej lákala studia na Akademii výtvarného umění, 

ale ta si nemohl z finančních důvodů dovolit.  Odešel pracovat do 

Německa, kde působil až do roku 1908. Po návratu do Čech získal 

práci v Brně  na  Domě sv. Petra. V roce 1909 přišel pracovat

 k firmě J. Urbana do Olomouce. V témže roce odešel studovat do 

Prahy AVU k prof. J. Myslbekovi, kde promoval v r. 1913. Za dílo 

„Podobizna mladého muže“ byl odměněn cenou školy. O dva roky 

později získal za dílo „Božetěch“ (postavu v životní velikosti),

stipendium na cestu do Itálie. Tato cesta byla pro mladého 

umělce nejen zdrojem poučení, ale i inspirace a hlubokého 

uměleckého zážitku. Po návratu do Čech se vrátil v r. 1915 

do Olomouce, kde se trvale usadil. Stal se svobodným umělcem 

a  vstoupil do Svazu výtvarných umělců moravských se sídlem 

v Hodoníně (SVUM).  Stal se výraznou postavou zdejšího 

kulturního života. V první světové válce sloužil u 54. pěšího 

pluku v Olomouci. Jako sochař pracoval na výzdobě válečných 

hrobů. Ve válečných letech 1917-1918 spolu s malíři Adolfem 

Kašparem a Oldřichem Lasákem se podílel na obnově výzdoby 

vojenského chrámu Panny Marie Sněžné v Olomouci. V roce 

1917 mu byla udělena Cena města Prahy za plastiku „Letec“.  

 Tzv. sochařskou galerii z 20. let vytvořil v Příkazích u Olomouce. 

Začal se věnovat též tvorbě medailí. Jeho nejlepší medaile jsou

medaile portrétové, např. plaketa L. Janáčka, medaile arcibiskupů 

A. C. Stojana, L. Prečana. Vytvořil řadu pomníků pro moravská 

města, mj. Jana Husa v Hranicích, J.A.Komenského ve Fulneku, 

Františka Palackého v Holici u Olomouce, T.G.Masaryka 

v Bohumíně. V letech 1940-1942 byl předsedou SVUM. Doba 

druhé světové války znamenala pro Julia Pelikána přerušení jeho 

tvorby. Od  dubna do konce září 1942 byl internován se svou 

chotí  Boženou, v koncentračním táboře ve Svatobořicích 

a od března 1943 v Kaunicových kolejích v Brně. Jeho paní 

zemřela na úplavici v Osvětimi v roce 1943 a synové Vladimír

(1916-1980) a Jiří (1923-1999) byli zatčeni v roce 1940. Po 

osvobození v roce 1945 pokračoval opět v předsednické činnosti 

Svazu VUM, kterou vykonával až do roku 1959, kdy byla činnost

Svazu pozastavena. Jeho výtvarná tvorba byla v letech 

padesátých orientována  především na portréty slavných osobností, 

např. busta Adolfa Kašpara pro rodný dům v Lošticích (1954),

podobizny v mramoru, drobné práce a reliéfy. Věnoval se též 

alegoricky motivované dekorativní plastice a restaurování 

kamenných plastik. Julius Pelikán je významnou sochařskou 

osobností, která velkou měrou ovlivnila výtvarnou  tvář Moravy 

a Vysočiny. Řada jeho děl je ve městě Olomouci a jeho okolí. 

V  rodišti umělce, je na obecním úřadě stálá expozice jeho výtvarných děl.