SOCHAŘ JOSEF HLADÍK

 

 

 

Dne 13. května 1874 se v Praze narodil Josef HLADÍK, sochař a restaurátor.  

Vyučil se štukatérem a  absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Mezi

jeho nejlepší učitele patřili: Ladislav Šaloun (1870-1946), s nímž pracoval ve 

společné sochařské dílně dva roky a prof. Josef Václav Myslbek (1848-1922) na 

architektonické části jeho mohutné plastiky sv. Václava. Při této příležitosti 

se také  seznámil s vynikajícími sochaři: Stanislavem  Suchardou (1866-1916) a 

Josefem Mařatkou (1876-1937).  V barokové ornamentice se zdokonalil pod 

vedením prof. Bedřicha Ohmanna (1858-1927). Roku 1895 přišel do Olomouce,

kde se stal  vedoucím v sochařské dílně Františka Vyhnánka (1858-1900). 

Ten seznámil mladého umělce s českou společností a přivedl  ho i do  Jednoty 

divadelních ochotníků besedních, kde hrával divadlo pod jménem Příkazký. 

Josef Hladík  však vynikl zejména jako režisér a  v roce 1896 nahradil  

 Karla Sojku (1849-1925), ředitele arcibiskupské tiskárny, který v témže roce

 ukončil divadelní činnost. Výrazně se zasloužil též o zdokonalení technického

 jeviště Národního domu, když mj. pro představení Tylova Strakonického dudáka,

 hraném dne 8. října 1904 vymyslel a realizoval řadu scénických efektů. V té době 

byl již  několik let vlastníkem sochařské dílny a mohl zde plně rozvinout svoji 

uměleckou činnost. Hodně cestoval, jeho ateliér v Úřední čtvrti byl známým 

a vyhledávaným místem. Z jeho nejvýznačnějších prací lze jmenovat: 

architektonický projekt a provedení výzdoby velkého reprezentačního sálu 

v arcibiskupské rezidenci v Olomouci a sochu sv. Václava tamtéž, poprsí arcibiskupů

 Bauera a Stojana, podílel se také na  sochařské výzdobě  Sarkandrovy kaple 

v Olomouci. V letech 1931 až 1932 vytvořil štukové sochy sv. Cyrila a Metoděje, 

svatého Václava a svaté Ludmily na chrámu Očišťování Panny Marie v Dubě nad 

Moravou. Vytvořil pamětní medaile arcibiskupa Bauera a Prečana, sochy 

prezidenta Tomáše G. Masaryka pro Žilinu, Valašské Klobouky, Olomouc a jiná 

města, portrétoval též obchodníka Josefa Andera a roku 1933 Václava Volánka

 (1874-1949), herce, režiséra a předsedu Jednoty divadelních ochotníků besedních.

 (Manželé Václav a Ludmila Volánkovi z Olomouce, věnovali  v roce 1940  Chrámu 

Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku, sochy svých křestních patronů sv. Václava 

a sv. Ludmily. Chtěli tak upozornit v tehdejší těžké době na ochránce českého národa. 

Hladíkovy sádrové sochy, téměř v životní velikosti byly umístěny při vstupu do 

bočních kaplí sv. Pavlíny a Andělů strážných, dnes jsou u vchodu do zimní kaple). 

S jeho dílem se můžeme setkat i ve Vídni, v  Poštorné na jihu Moravy i na různých místech  

 Moravy a Čech. Zemřel 14. ledna 1948 v Olomouci.