HODINA MEZI PSEM A VLKEM

Poslední listopadová noc byla docela složitá. Musela jsem si přebalit

nohy, protože tak děsně pálily a bolely, že se to nedalo vydržet. Ovšem

mít k tomu jen dvě ruce, když v MEDOHOPE je jich šest, je náročné.

Myslím, že až to uvidí z agentury DP, anebo v Prostějově, tak se budou

smíchy za břicho popadat. Ale před námi je víkend a tak nutno počkat

do 2. prosince. Když máte jen jeden vřed, tak to jde, ale ne osm.

Odpoledne jsem byla na vyšetření míšních kanálků a tak se to asi vše

rozbouřilo a bylo to velmi citlivé. Místo, abych se courala na místním

jarmarku a popíjela punč, tak jsem doma a pláču, pláču sůl. Vůbec to neulevuje.

Abych se přiznala, nikdy jsem ten punč nepila a ani neholdovala tomu, že

začnu u stánku jedna a skončím na čísle 39, kde vstoupím rovnou do

auta a budu odvezena na záchytku. Tento zdroj zábavy mě nikdy nelákal.

Říkala jedna slečna, že jít na jarmark punčový po výplatě, je drahá zábava, protože

jeden punč stojí stovku. Tak to já mám jiný odliv peněz. Hlavně na gázu a

obvazy či nějaká šplíchadla desinfekční, která taky provětrají peněženku

z obou stran.

OTAVÍNKA