PROSTĚJOVSKÁ CESTA

 

Po druhé do Prostějova jsem objednána dne 18. listopadu.

 Pět dnů oplachů, mazání, čištění, děsných bolestí a bandáží.

 Jsem zvědavá, jak zhodnotí situaci na místě samém. Poveze

 mne autíčko mého syna a v práci jej bude zastupovat taky

syn. Jinak kolem dokola je plno nemocí. Něco se nosí ze

školy, něco z tramvaje a jiné od doktora. Pokračování popisu

bude až po návratu zpět.

Jako vždy jsem opět opomenula kartičku s  časem a datem.

Trůnila si opřená o monitor počítače. Dnes jsem byla vystressovaná

až jsem ani nesnídala, neobědvala a bála jsem se jak malé kotě. 

Cesta nám trvala  30 minut. V čekárně seděly dámy kolem sedmdesáti

.Hlavní převaz dělá sestřička Markétka, která opravdu umí. Podobně jak

sestra z Geriatrie, která taky bolest odnáší mimo prostor. Každý její dotek,

jakoby hladil. Bála jsem se zbytečně. Pak přišla přívětivá paní doktorka,

 která zkonsultovala stav věcí a vlastně i její diagnózy byly zcela

odlišné. Nevím kam a proč jsem chodila dříve, když po pěti dnech

to vypadá jinak a je to podobné odborníkům z 2. interny. Proč jsem

už nenastoupila do tohoto vlaku dříve, Jak to tak vypadá byl Horní Lán

jakýsi podVOD. Škoda, že jsem na tuto cestu nenastoupila už na jaře.

Péťa mne dovezl autem, co nejblíže vchodu.. Musím si opatřit větší boty

cca 48, protože obvaz je příliš zužující. Celkem jsem zvládla 400 m.