HVĚZDY ZA OKNEM LOŽNICE

Ti,

co odkládají sny,

ať je to kamkoliv,

jsou odkládači.

Stejně jak straky

plní plní hnízda

i cely dětských domovů

hrdelními výkřiky;

ty posléze zaniknou.

Ve snech je jemně namleté slunce,

stříbrné jehličí z hory Potosí,

dokonce jalovce na stráních,

kde můj táta Štěpán

se vždycky pozastavil

přivíral oči.

A odněkud ze shora přilétla omamná vůně,

rozlila se u nohou,

vzápětí zmizela v tůních

pod kořeny vrb.

Sny jsou jak v sejfu zlaté cihly,

nelze je prodat ani vyměnit,

Snad jen za misky z bílého pískovce,

za oponu pošitou hvězdami

za oknem naší ložnice.

Vladimír Stibor 25. listopadu 2024

OTAVÍNKA