NEČEKANÁ SIESTA . . .

 

Ty můj Nejvyšší,

nejdelší cesta je za tebou

nebo se někde láme v půli;

sedneš si ke mně

a hodíme řeč.

Proměníš hory soli a lidského utrpení

v příběhy svázané v kůži

a se zlatou ořízkou

a záložkami z indických vláken

a předčítači?

Nebo právě na ně budeš nejpřísnější

a každou, byť nepatrnou zprávu,

necháš přečíst ještě jednou?

Mám strach,

že si toho ani nevšimnu.

Bolí mě oči.

Jezdci na koni smrti musí být v trojnásobné přesile,

aby mohli, však dobře víš, zvítězit.¨

Ty můj Nejvyšší,

raději bych si s tebou povídal

na kamenných schodech,

po nichž šplhá stín.

Neudrží se dlouho.

Vladimír Stibor                                                        3. listopadu 2024