REHABILITACE K OCHRNUTÍ
Vzhledem k tomu, že nemohu dělat plno cviků jako ostatní,
byla jsem nucena domluvit soukromou rehabilitaci podle toho,
co zvládnu.
Dnes mi paní Jarmila udělala vyšetření proč to či ono nemohu,
ukázala cviky, které bych měla zvládnout do příštího týdne a
budu je dělat na lůžku. Byla s ní daleko jiná domluva, než se
sestrou v AGELU. Bude za mnou chodit vždy ve čtvrtek
dopoledne a každý týden mi přidá cvik. Byla bych ráda, kdyby
se to pohnulo k lepšímu, k menší bolesti a většímu pohybu.
Taky mi dala naději na bezbolestný stav a užívání méně léků,
z kterých je mi zle. Situaci, kterou řeším každou noc.
Před 12 lety jsem podobné problémy řešila akunpunkturou.
Už se přišlo na to, že atopický ekzém mám z opiátové náplasti,
ale vysadit ji nelze, protože bych tu bolest nevydržela. Analgetika
užívat nesmím, když beru léky na ředění krve. Je to složité a téměř
pro každého doktora jsem tvrdým oříškem. Někdo to řeší tím, že
přizná, že si s tím neví rady a jiný podvodem. Každý podle své nátury.
Navíc jsem alergická na 80 medikamentů, což se projevuje tím, že
se začnu dusit. Tyto a podobné stavy mám asi od roku 1980, což už je
náležitě dlouho. Leckteré diagnózy se navzájem prolínají a co nesmím
na slinivku smím na žlučník a obráceně. Zkoušela jsem i celostní medicínu,
ale vize pomoci se rozplynula, když jsem si nechala vyšetřit vlasy, jejichž
pramen se odstřihl a odeslal do jakési mezinárodní laboratoře v Polsku.
Výsledky vyšetření přišly i s jídelníčkem za 10 000 Kč, ale byl nepoužitelný,
protože nevzali v úvahu slinivku a žlučník. Takže všechny propočty pak
byly zbytečné a nedaly se použít. A lékař Vám pak řekne, že si z toho mám
vybrat to, co budu snášet. To je takový výsměch. Anebo "chtěl bych,
ale nemohu." A s těmito diagnosami i pokyny tu i onde bojuji od 33 let.
A s prvním ochrnutím od 12 let, kdy si maminka myslela, že máme písemku
z matematiky a nechci jít do školy. Druhé ochrnutí přišlo po narození syna
- když jsem se sesunula u telefonu na chodbě, jelikož jsem volala do práce,
že jsem v porodnici o měsíc dříve. Zatímco miminko bylo v inkubátoru
já padala z postele a nemohla jsem chodit, ale zkušená sestra na mne řvala
že se musím postavit a chodit. Násilně mě postavila a já se svezla pod
nemocniční lůžko, protože moje nožičky mě neudržely. A tak to mám pořád
nějak dokola. Doktoři vám nevěří a dělají z vás simulanta a vám se přitom
děje něco abnormálního.
Je velmi těžké vychytat správné cviky, mnohdy určit správné léky či stravu, která by na složitější diagnózu seděla. Navíc je starou pravdou, že zdravý nemocnému nevěří. Takže pak člověk děkuje za správný cvik, lék, či návrh výživy. Je ověřeno, že prostředky a rady za které se hodně platí slouží spíše k výdělku než správnému účelu. Takže je důležité narazit na správného diagnostika s rozumnými názory, aby člověk cítil, že se mu dostane pomoci. Víra přece uzdravuje. Libuše
OdpovědětVymazat