TEMNOSRÁZ
V očích nežijících tvorů
zemřelý měsíc,
vystoupal po temnosrázu,
natřikrát se zmenšil,
rozpustivše se v déšť hvězd.
Zahrál na kamení
světelnou serenádu,
co pád to jedno malé bliknutí,
vyhasnutí bez žáru,
rozloučení beze slov.
V ústech nežijících tvorů
ztvrdlo nevyřčené slovo,
v temnosrázu uchované,
tam, kde je konzervováno stínem.
Uchráněné před zrakem toho,
kdo ubližuje dějinám
a vlastním myšlenkám,
pro které nemá úkryt
v tmavé komůrce
(mozkovny).
TOMÁŠ PŘIDAL



Snad už opravdu nerozumím moderní poezii a bližší je mi Jiří Žáček, jehož báseň právě před chvíli recitovali v rádiu. Připomínali tak koncert k 80. narozeninám tohoto básníka. Poezie má tolik možností a tolik podob, kolik je na světě básníků. A je dobře, že jejich slova mohou být vyřčena.
OdpovědětVymazatSvatava
Bohužel, nedokázala jsem porozumět této moderní básni. Bližší je mi již citovaný Jiří Žáček, velmi blízká je mi poezie pana Františka Novotného, Petra Šulisty, Věry Kopecké, Jindry Lírové, Svatavy Mášové. Ale souhlasím s tím, že podoby poezie jsou různé a každý si najde tu svoji, která ho osloví. Samozřejmě nelze opomenout poezii Oldřicha Mikuláška a Jana Skácela a dalších poetických bardů, kteří umí okouzlit slovem. Libuše
OdpovědětVymazat