BROUKEJ OUKEJ

                                                                                  

Broukej si do noty,

broukej si píseň,

sám znáš svý hodnoty,

natištěný krvavým písmem. 

Oukej, začínáš předehru,

v nářku přibývá noci,

i ve snu buď ve střehu,

tma drží nás v bezmoci. 

Půlnoční árie,

zní do tmavých dálek,

světlo vmísí se žárlivě,

v boji má namále.

Z černé procitá zrada,

v bílou oděna věrnost,

slepý v ní hluboce padá,

vidoucí přes ni staví most!

Víme, že tma nás neoslepí,

držíme si čestný postoj,

udržíme se i obklopeni erozemi,

dokud láska dává prostor.

Ten, kdo padá,

dokáže i vstát,

pravda, ta je svatá,

 zvaná, ctěný majestát.

Věřte tomu, že lež má krátké nohy,

neujde přesvědčivě ani krok,

přítomna byla u každé epochy,

připravujíc se na další skok.

Půlnoční árie,

zní do tmavých dálek,

světlo vmísí se žárlivě,

v boji má namále.

Z černé procitá zrada,

v bílou oděna věrnost,

slepý v ní hluboce padá,

vidoucí přes ni staví most!

Víme, že tma nás neoslepí,

držíme si čestný postoj,

udržíme se i obklopeni erozemi,

dokud láska dává prostor.

Zabroukej poslední sloku,

slyším, jak tma se rozpadá,

odkrýváš tajemství jako deku,

hlasem i rukou ze zlata.

To poslední, co slyší srdce tvé,

je nádech v předměstí nebe,

první a poslední záblesk, co nemine,

požehná navěky a duše odejde.

TOMÁŠ  PŘIDAL