ČTYŘVERŠÍ TOMÁŠE PŘIDALA

 

Uvolnění okamžiku

(desatero básnických zastavení v čtyřverší)

 

I.

Nebeské kamení

odpadá z průčelí

sluneční klenby

jako šat okamžiku.

 

II.

Zmizelá krása

obrazu fikce,

tváří se maskou

napodobit útěchu.

 

III.

Pratóny pravidel

plavou vzpřímeně,

jako napravené skutky

akustikou jedné noty.

 

IV.

Držíme vlastní duše

jako kámen na kameni,

pokud se rozpadne v prach,

fénix vyletí oklikou nebe.

 

V.

Mám v srdci Tebe,

tetování, provedené pocitem,

že láska nahlodá touhou

i kamenné slzy Osudovosti.

 

VI.

Slzy v dešti

padají obráceným tvarem

směrem k Měsíci,

do rozednění štěstí.

VII.

Shoří v plamenech,

vyhasne do tmy,

zatímco neznáme čas,

kdy se to stane...

 

VIII.

Komu zvoní srdce

úderem celé,

ten vlastní smrtelnost

přelstí v Osudové hře.

 

IX.

Do představ vplouvá,

omladí mysl,

utvoří Okamžik,

přežije dějiny...?

 

X.

Neříkej sbohem,

jsme existence jednoho,

dokud dýchám z Tvých plic,

atmosféru velebí život!

 

                                                                       TOMÁŠ  PŘIDAL

 

(z připravované básnické sbírky Kamenné slzy Osudovosti, kniha čtyřverší)