UŽ NÁM KONĚ ODVÁDĚJÍ
Poprvé, jsem viděla svého dědečka plakat.Všichni kolem zpívali
smutnou píseň " Už mně koně vyvádějí..." a jemu právě zabrali
statek a odváděli tucet koní. Krávy nechaly ve stáji a rodinu
vystěhovali do výměnku. Psal se rok 1951. Od té doby už dědeček
byl vždy smutný a jakoby ho veškerá energie opustila. Ačkoliv jsem
tuto událost viděla na vlastní oči a bylo mi šest let,
dnes nad ránem se mi ve snu připomenula. Jako barevný film
se odvíjel klus koní, které přecházeli přes rozvodněný potok.
Už jsme je pak nikdy neviděli. Asi je nově vzniklé JZD prodalo
do Kladrub.
Kůň není věc, byla to vždycky srdeční záležitost pořádných a úspěšných hospodářů. Pečovali o ně jako o rodinný klenot. O to smutnější bylo kradení koní komunistickým režimem, ale spíš že na ně měli zálusk ti neúspěšnější. Dědeček získal dvě hříbata plná svrabu od ruských vojáků na konci 2. světové války a jak si jich vážil :-)))
OdpovědětVymazatTo zažili nejen mužovi rodiče na Slovensku, nejen koně, ale i "přebytečné" prý krávy, ovce. U nás zase již v r. 1948 převzetí úspěšné stolárny dědečka s 28 zaměstnanci a celým strojním zařízením Dřevotvarem a navíc tam musel dělat vedoucího- mistra. To jen aby měl roky do důchodu, na které si předtím platil, ale neuznávalo se to. Jo, staré křivdy byly v mnoha rodinách, tak to je od věků a zřejmě v každém režimu podobně.
OdpovědětVymazat