POVELIKONOČNÍ OŠETŘENÍ

  

 

 

 

Dnes 20. dubna dopoledne přišla sestřička zkontrolovat nohy.

 Pořád to ještě hodně bolí, ač z původních 85 ran jich zůstalo

 mokvajících jen čtvero. Na obou nohou a na kotnících, kde

je to velmi citlivé. Opět musím brát léky na bolest, protože

bych to asi bez slz nezvládla. Už jsem ubrala a beru jen dvě

tablety, abych si nerozložila játra. Mažu to zahraničním gelem

a okolo vepřovým sádlem. Když to zavazuje sestřička, tak je

to perfektně povázané, protože na to vidí ze všech stran. Léky

na mazání si platím z vlastní kapsy, protože  podle lékařky je

to zbytečné, aby mi předepisovala v době války tak drahé léky.

Stačil by na to hypermangán. Pravda už jsem taky měla nohu

otevřenou sedm let, ale tenkrát  nebyla válka a já nevěděla, že

seženu potřebné masti i soukromě v lékárně. Člověk se pořád

musí učit a nesmí všemu věřit. Vždycky je to o lidech.