POVELIKONOČNÍ OŠETŘENÍ
Dnes 20. dubna dopoledne přišla sestřička zkontrolovat nohy.
Pořád to ještě hodně bolí, ač z původních 85 ran jich zůstalo
mokvajících jen čtvero. Na obou nohou a na kotnících, kde
je to velmi citlivé. Opět musím brát léky na bolest, protože
bych to asi bez slz nezvládla. Už jsem ubrala a beru jen dvě
tablety, abych si nerozložila játra. Mažu to zahraničním gelem
a okolo vepřovým sádlem. Když to zavazuje sestřička, tak je
to perfektně povázané, protože na to vidí ze všech stran. Léky
na mazání si platím z vlastní kapsy, protože podle lékařky je
to zbytečné, aby mi předepisovala v době války tak drahé léky.
Stačil by na to hypermangán. Pravda už jsem taky měla nohu
otevřenou sedm let, ale tenkrát nebyla válka a já nevěděla, že
seženu potřebné masti i soukromě v lékárně. Člověk se pořád
musí učit a nesmí všemu věřit. Vždycky je to o lidech.


Haničko, upřímnou soustrast s tvými potížemi. Je to svízelná obtíž a člověk pro lepší fungování musí obětovat peníze, aby se dalo snesitelně žít. Přeji ti co nejlepší jarní dny...
OdpovědětVymazatHaničko, na mazání pro tebe peníze nejsou, jinam se strkají, to mě nejen bolí, ale přímo štve.
OdpovědětVymazatPřeji, aby ti to aspoň pomohlo. Zdravím.♥