ZLOMKY VZPOMÍNEK

/ Kresba: Marie Kostohryzová/

"Odešla do husté mlhy, zmizela mi v ní, a já teď začínám čekat,

až zavolá, že už je v Klementinu, a budu čekat, jestli se ozve

Baruška ze Stockholmu a uslyším-li také Tomáše. Vlastně celý

život čekám. Jako by to bylo mé povolání nebo odsouzení. Osud.

A neskrývaně čekám na osud poslední. Teď už nemohu tak

vzdorovat a troufat si, jako když jsem v hořekování říkal:

Proč bych si nevzal, co v zahradě roste,

proč bych se vzdával, když ještě tu není,

ještě tu není a ještě mi slepotu nechá,

proč bych si nevzal, co zítra už není,

a tak dál, jak to stojí v Jednorožci."

( Kostohryz, Josef: Povídky a jiné prózy. Nakladatelství Kalina 2009.S.141.)