SETKÁNÍ S PANEM VÁCLAVEM KUBÍNEM

 PŘED 19 LETY - DNE 26. ZÁŘÍ  2007  ZEMŘEL V  PRAZE   VÁCLAV  KUBÍN,

 básník, editor, aforista a literární vědec. Byl manželem literární teoretičky 

Marie Kubínové. V rodišti vychodil obecnou a čtyřletou měšťanskou 

školu, pak se vyučil obchodním příručím. V letech 1936–1947 prošel 

několika zaměstnáními (živil se jako příručí, závozník, dělník aj.); roku 

1943 byl totálně nasazen v Berlíně. Bez maturity na základě tzv. 

psychotechnické zkoušky byl roku 1947 přijat na Novinářskou fakultu

Vysoké školy politické a sociální; absolvoval roku 1951 (RSDr. roku 1953

disertační prací Jan Krejčí – novinář). Po studiích krátce působil na AMU

 v letech 1953–1958 byl redaktorem v nakladatelství Svoboda, poté 1959–1962 

absolvoval interní vědeckou aspiranturu (v oboru literární teorie) na Institutu 

společenských věd  a v letech 1962–1967 pracoval v oddělení teorie 

v Ústavu pro českou literaturu; v této době se jako výkonný redaktor podílel 

na zrodu časopisu Estetika (1964). V letech 1968–1971 byl znovu redaktorem v 

nakladatelství Svoboda, od roku 1972 až po odchod do důchodu v roce 1990

 byl vedoucím redaktorem literární teorie v nakladatelství Československý spisovatel.

Publikoval od roku 1962. Recenzemi, kritickými i teoretickými články a eseji, 

posléze však i beletristickými pracemi, postupně přispíval do Rudého práva,

 Tvorby, Impulsu, Světa práce, České literatury, Estetiky, Romboidu (Bratislava), 

Literárního měsíčníku aj. Pro své kratší příspěvky používal šifer VK, -vk-, vlk, -vkn-.

V druhé polovině 60. let psal Václav Kubín recenze i kritické a teoretické stati o české i cizí beletrii, přičemž zvláštní pozornost věnoval science fiction. V 70. a 80. letech se naproti tomu soustředil na činnost editorskou, v níž se zabýval výhradně poezií (především antickou, francouzskou a českou). Jeho ediční debut, rozsáhlá antologie Ars poetica, představuje bohaté pásmo výroků i úvah kritiků, teoretiků, filozofů, zejména však samotných básníků o básnické tvorbě. Ve svazku Velké milostné dvojice starověku překročil Kubín běžnou ediční praxi, když vkomponoval ukázky z antických epických skladeb do rámcujícího převyprávění jejich milostných příběhů.

Poučen na teorii i na historii poezie vystoupil Kubín na počátku 80. let jako autor krátkých básnických útvarů. Pěstoval vážněji laděné lyrické prózy baudelairovského typu (Opačná znaménka), hravá poetická čtyřverší a osmiverší, rozvíjející odkaz Rimbaudův a Nezvalův (Mikrokaleidoskop, Verše neverše), zejména však tzv. metaforismy, kondenzované poetické výroky, které nevyvěrají z moralistní přísnosti, ale především z metaforického, lyricko-humorného nápadu a slovních hříček (Nápisy na zdi).Tuto vrstvu své tvorby objasnil teoretizujícím doslovem ke sbírce Med a jed metafor. Obecnější tvůrčí východiska i svůj vztah k slovesnosti vůbec pak projevil ve stati pojednávající o literatuře jako hře (in Literární sborník PNP, 1982). 

Narodil se v Praze 1. března 1920.

  S tímto pánem jsem se osobně setkala v roce 2001. Psal esej

o díle Zdeňka Janíka, který byl dříve dvorním básníkem mého blogu " Píseček".

Tenkrát to bylo taky na Svátek Václava.

           ♠  BÁSNÍK  JE  ARCHEOLOG  ODKRÝVAJÍCÍ

              

            RUINY  BUDOUCNOSTI.

       ♠   ČAS  NELZE  ZABÍT.

       ♠   NOTOVÉ  LINKY  JSOU  TELEGRAFNÍ  DRÁTY

            HUDBY.

          ♠    CHŮZE  VZNIKLA  TÍM, ŽE  SI  KROKY

             

              VYMĚŇOVALY  ZKUŠENOSTI.

       ♠      POLIBEK  JE  APERITIV  LÁSKY.