OTAVÍNKA

 

  Ve čtvrtek 22. 10. jsem s pečovatelkou, která mě doprovázela, ač jakoby ani nebyl důvod, protože  výtah už jezdí, šla na chirurgii k paní MUDr. Markové.  Po středečním pádu se mi špatně chodí a taky  ta opora byla nutná. Paní doktorka mě vyčistila dlabátkem obě nohy, šílená bolest nejen při 30  minutovém úkonu, ale i potom. Pochybovala o pomoci agentury DP, protože to nikdo nedělá, jak by  měl anebo jen na půl. Asi to tak bude. To umí asi jen dva členové z 10 členného týmu. Není to nic  příjemného ani pro pacienta, ani pro sestřičku. Budu muset jezdit jednou  za 14 dní na kontrolu, zda to  vykonávají podle představ. Když jsme jeli kolem poledne zpět, málem jsem se na ty nohy nepostavila. Bolest je to ukrutná, nic to  nezastaví, nic nezmenší. Musím se nějak odvodnit, protože všechny ty problémy se dějí proto, že jsem  oteklá. Obě nohy pořád tečou, takže pod postelí je doslova jezero. Ničím se to nedá zastavit. Kroků k  taxíku ...

 VÝSTAVA UMĚLECKÝCH FOTOGRAFIÍ ŠTĚPÁNA STIBORA  NA SVATÉ HOŘE V PŘÍBRAMI  V ŘÍJNU 2026

 

Spisovatelka odpověděla na můj dopis, který zde uvádím. KATY  YAKSHA Krásný den, Moc děkuji za Váš milý e-mail a omlouvám se za opožděnou reakci. Velmi mne potěšilo, že Vás mé knihy oslovily a věřím, že i ty další, co budete číst, na Vás budou mít pozitivní, inspirativní účinek a zahřejí Vás u srdce. Ano, hádáte správně, narodila jsem se v Č. Budějovicích a moc ráda se tam pokaždé a odkudkoliv vracím. Děkuji mnohokrát za přání k narozeninám, to je moc milé a opožděně přeji vše nej i Vám :) Moc si také vážím Vašeho zájmu o poslání citátů z knih do oné internetové databáze. Pokud v budoucnu někoho dalšího pohladí po duši, bude to skvělé. Mějte se moc hezky, Ze srdce, K.Y. Velké poděkování patří paní spisovatelce, jejíž knížky zde budeme postupně představovat na tomto blogu. Jsem mile překvapena, že je také z Českých Budějovic. Možná, že i vás citáty z jejich knih nadchnou natolik, že si tyto knihy také přečtete.

 

  Viděl jsem tvou lásku na dlani, byla zraněná jitřními ptáky, mohla pokleknout, vydávat výkřik hlubší než lodní sirény, byla veselejší než lidé na pobřeží; nevědí totiž, co je čeká - mlha či slitina mědi a cínu; možná lodě, co se o tebe otřely a teď tě nikdo po boku nesmí pohladit. Tolik bolesti je ti ještě souzeno.     Vladimír Stibor                                                      22. října 2026                                                                             ...

 Otavínka a Vašíček, čili prababička 81 a pravnouček 4 svolali rodinu do restaurantu SENIMO,   aby byl řádně oslaven jejich narozeninový čas. který není v jeden den, ale v jedno znamení.                                                                              a n e b                                                                                                                                                      ...

                                                                            (v 50 letech)   Před 110 lety - dne 21. října 1916 se v Písku narodil František Roman DRAGOUN,  akademický malíř, básník a malíř lidské duše.     Malířské nadání podědil po otci, profesoru rolnické školy, který byl výtečný malíř a muzikant. V roce 1936 maturoval na gymnáziu a v letech 1937 až 1939 studoval   Akademii výtvarných umění v Praze u Maxe Švabinského. Od roku 1946 měl  v Praze ateliér.  Když musel z Prahy po dvaceti letech odejít (z politických důvodů), vrátil se do rodiště. V letech šedesátých začal hodně cestovat po evropských zemích, ale i Americe, kde žil jeho bratr. Působil v Rakousku (27 let ve Vídni), zajížděl hodně do Itálie, Jugoslávie, Francie, Německa, Švýcarska, D...

                                                                                                                                                                       Už dlouho jsem neviděl a necítil ruce Aladina; hladí staré tváře po vlasech, odlévají rty do zubožené krajiny; dolévají pozdní vína těm, co nás milovali.   Vladimír Stibor                                     ...

 

                                              Každoročně kolem mých narozenin chodí za mnou                                                Mgr. ANIČKA  VITÁSKOVÁ  na SNÍDANI, většinou chlebíčky s tuňákovou pomazánkou a sýr s scherry rajčátkem a kávu. .V úterý 20. října přišla před 7:30 hod. a donesla  úžasnou knihu. ♣ ANDREA  ČERNÁ  RORÝSI (2025), básnická sbírka, vl.nákl. Přečetla jsem si ji za 3 hodiny, pozakládala básničky, které se mi výsostně líbily a které dám i na blog, aby se pokochali i ostatní milovníci. Já otevřela první báseň na straně 29 OTISK OKA  MŽIKU ( o Tálínském rybníku, kde jsem byla před 60 lety doma) a už jsem knihu nedala z ruky.  Když knihou listujete, tak lítají rorýsi a je to velmi pěkně udělané....

 Dne 19. října 2026 vyšla moje recenze knihy Vladimíra Stibora na stránce                                                                                                               BRITSKÉ   LISTY https://www.blisty.cz/art/ 136876-vladimir-stibor-mala- kniha-o-odpusteni.html   Kromě včerejška tam najdete plno recenzí jeho knih i články o akcích, které pořádal   v příbramské knihovně nebo na Sedlčansku.  Velmi mne to překvapilo.                                                                           ...

    Chtěl bych své slovo vzít zpět, znovu šplhat na Bezděz po stráni plné zrcadel.   Chtěl bych své slovo mezi tvými ňadry hřát, vzít tě do náručí, položit oči na oltář. Ne jako oběť, ale jako poslední svatozář, co mnou prochází.   Chtěl bych své slovo vyměnit za tvé, ještě si připlatit za planoucí horu úsvitu. Kam jsi dal oči, ty můj blázínku?   Vladimír Stibor                           9. října 2026

                                  DINOSAURUS  - NEJOBLÍBENĚJŠÍ  ZVÍŘÁTKO   VAŠÍČKA                                                             NESE  DORT  SE  4 SVÍČKAMI                                                                                                          OSLAVENEC  MÁ   DNE  20. 10. SCHŮZKU                                       ...

 

                                                    Jan ŠEVČÍK, šachista, rozhodčí i šachový                                                      publicista  odešel před 13 lety - 19.10.2013                                                                         na cestu poslední.                                              Zemřel ve dvě hodiny v noci v nemocnici                   ...

Je hodina bohyní stojících těsně vedle sebe, ruce se jim proplétají za zády. Tu jedna z nich vykřikne Světlo není jen svatozář, ale pouto, písečná pláž, kde se z ničeho nic objevují sběrači sépiových kostí. Nohy jim pokrývá sůl.   Vladimír Stibor                                            11. října 2026

 

                                                                                                                                  Milá oslavenkyně  Helenko!                                             K narozeninám Ti přeji hodně zdraví, žádné bolesti                                             a ať Ti na těch vahách vše vyjde k plné spokojenosti!                             ...

                                                                                       V půlnočních tmách vyzývám tě k tanci, dotýkáme se nebe, suplující hvězdný parket.   Dotýkáme se těly, propojením mysli i citu, v motýlím náletu obdivně k tobě natahuji ruce.   Zatímco mezi námi proudí řeka času, v nás nabývá pocit, že nic není nesmrtelné ani ne trvalé, v kapce vzájemnosti je definice všeho.   Míříme šípy zraku skrz rozbitá zrcadla duší, abychom reálně  ucítili, jak námi prochází intenzivní pouto.   Láska je blíž, když vedu polibky po tvých ospalých rtech, budím v tobě touhu i dávné sny.   Jen Ty je znáš, jen Ty víš... TOMÁŠ  PŘIDAL  

 

   Věřím na příběhy, na jejich hostování, na jejich skály a konec konců také protěže. Proti slunci stály v jedné řadě a každý desátý či poslední musel najít důvod k modlitbě.   Věřím na příběhy, na světla modrá a odstíny krve; rozlévají se dodnes po dlažbě, vsakují se do křížů, neboť drží jako nejlepší lidské pojidlo.   Věřím na příběhy, na jejich cestu do lesů nočních dravců; žijí tam pospolu, ze staletých cedrů stavějí celé lodě. Pak hledají odvážlivce s tvářemi z ebenu; musí najít v sobě moře, písek a sépiovou pláž. Ach ano, rovněž úlomek jitřní hvězdy. Hrozí nebezpečí, že se boty rozpadnou.   Vladimír Stibor                                                   V...

  Na stráních kolem Kalvárie leží zlato divizen a do očí mě bije.   Z lipové aleje vzlétávají ptáci, vlaštovky ukřičené a něžné, mají to se mnou těžké, zůstávají o hodin déle v práci.   Pak vykřikne mlžné údolí, Jaroslava, učitelka češtiny, milovala snad všechny české básníky, odešla na tu škaredou nemoc, nechala utratit bolest mezi remízky. Dlouho tu nic nerostlo.   Na stráních kolem kalvárie měl bych se zastavit, sáhnout do kapsy a splatit dluh. Ještě jednou jedenkrát.     Vladimír Stibor                                                16. října 2026  

                                                                KAREL  ZÁMEČNÍČEK                                                               ♥   17.  ŘÍJEN   Olomouc   ♥                                                   fotograf, spisovatel, knihkupec, olomoucký patriot,                                                   průzkumník, autor knih s regionální tématikou     ...