PŘED 40 LETY

                                              Dne 1. července 1986 zemřel v táborském sanitním

                                              voze  můj tatínek, který nikomu neřekl, že je mu zle

                                               - protože nechtěl překazit dceři a jejímu manželovi

                                              dovolenou  u bulharského moře. Bojoval tak sám s

                                              infarktovým stavem od 18.6.1986 a když poprosil

                                              syna, aby s ním zajel do nemocnice, tak to už děti

                                               byli na místě. Zřejmě jsem něco nějak cítila i na dálku,

                                              protože jsem v čase jeho smrti dostala slinivkovou koliku.

                                              Byli jsme s manželem na Zlatých píscích a můj muž 

                                              dostal zájezd z podniku k 50. narozeninám. Pro něj to byl

                                               ohromný zážitek, ale mě bylo pořád zle. Po návratu jsme 

                                               našli  na stole parte o úmrtí tatínka. Byl to děsný šok.

                                               Můj tatínek byl nesmírně hodný člověk. Deset let po smrti

                                              mě ve snu denně navštěvoval.