RODÁK Z BYSTŘICE POD HOSTÝNEM
Před 25 lety – dne 30. ledna 1996 zemřel v Olomouci Eduard VESELÝ,
hortulanus primus botanické zahrady, zahradnický odborník.
Pocházel z Bystřice pod Hostýnem, kde se narodil 28. března 1896.
Zahradníkem se vyučil v bystřické zámecké zahradě barona Laudona.
Poté odešel na zkušenou do zámeckých zahrad v Lešné a v Linci.
V roce 1915 narukoval na ruskou frontu. Vrátil se těžce zraněn a jako
částečný invalida nastoupil do arcibiskupské zahrady v Kroměříži.
Byl vyslán na studium Vyšší zahradnické školy v Lednici a v roce
1923 byl jmenován okresním zahradníkem ve Strážnici. Externím
studiem na Vysoké škole zemědělské v Brně dosáhl učitelské
aprobace pro výuku na zahradnických a vinařských školách.
V roce 1925 byl přeložen do Horních Moštěnic na Přerovsku.
Do Olomouce přišel v únoru 1928 s pověstí uznávaného
odborníka. Ujal se správy olomouckých městských sadů
a v krátké době se stal spolupracovníkem starosty města
JUDr. Richarda Fischera v oblasti parkových úprav a poradcem
arcibiskupa dr. Leopolda Prečana. Jeho odborná erudice mu
otevřela cestu i do rodiny a okruhu přátel senátora JUDr. Mořice
Hrubana. V roce 1929 poprvé vykvetla v olomouckém skleníku
Victoria regia, jím vypěstovaná. V roce 1930 přebudoval
a rozšířil palmový skleník. Za okupace se zapojil do katolického
odboje. Po roce 1945 vedl zahradnický podnik Lotos na
Nové Ulici. V roce 1947 uspořádal Krajskou výstavu zahradnických
a školkařských expozic, na níž jeho kolekce cyclamen a Begonií
získala zlatou medaili. Jako jedna z osobností křesťanského
katolického hnutí byl po roce 1948 odsouzen, posléze zproštěn
viny, ale nadále ponižován a nemohl pokračovat ve své práci.
Rodinu živil dělnickou prací v kartonážce, kde jej objevil botanik
dr. Otto Mrkos. Díky němu se pak dostal k budování univerzitní
botanické zahrady. Na sklonku života žil v Domově důchodců
ve Chválkovicích.
S tímto sympatickým bělovlasým pánem jsem se potkala v čekárně
u doktora, plukovníka MUDr. Vladimíra Burdy( 1919-2008), který
působil ve věku důchodce právě v tomto DD. S panem Veselým
jsem si asi dvě hodiny povídala. Bylo to v roce 1994.
Rozhodně to nebyl ztracený čas.
To je zajímavé, že chodíme rádi do zahrad, ale málokdy se dozvíme něco o zahradníkovi. Děkuji za tuto informaci o člověku, který působil i v Kroměříži. Zahrady jsou pro naše město opravdovým pokladem. Svatka
OdpovědětVymazatMilá Otavínko, na mém blogu je poslední natočený rozhovor s Hankou Maciuchovou, tedy natočený v rádiu. Je to v délce 42 minut a je pěkný - mluví tam o rodině, o Adamírovi, o životě vůbec. Jestli chceš, podívej se na to. Přeji hezký den. H. ☺
OdpovědětVymazatTen rozhovor jsem poslouchala ve středu v rozhlase. Byl opravdu velmi pěkný a zajímavý. Před chvílí jsem si poslechla na blogu Kaleidoskop podle Hanky recitaci paní Maciuchové a chtěla napsat komentář s poděkováním, což se mi nezdařilo. Děkuji tedy alespoň touto cestou. Svatka
OdpovědětVymazatLibuše
OdpovědětVymazatZahradník je povolání jako každé jiné. Musíme mít k němu vztah a rozumět si s přírodou a jejím bohatstvím. To se pak povyšuje na vyšší stupeň. V parku či zahradě je vše na svém místě, vše citlivě ošetřené s vyhlídkou do budoucnosti. Nic nepřekáží, nic neruší.
Ať je to v případě pana Veselého či pana Větvičky. Za těmi uměleckými díly tkví hluboká znalost dění v rostlinné říši.