VILEMÍNINY KROKY

 Sedmý lednový den má svátek Vilma i Vilemína. Byla jsem

donucena vypochodovat podél domu, protože všude bylo

bláto, k poštovní schránce, která je umístěna pár metrů od

žlutého objektu domu, kde bydlí senioři. Zkratkou se jít

nedalo, jelikož po silném dešti bylo všude plno bláta. Pak

jsem pospíchala ke stanovišti, kde stávají taxíky, protože

bych vzdálenost na zastávku tramvaje ještě nezvládla.

Ušla jsem tam i zpět 300 metrů.Oblíbený taxík byl

zastoupen mladým mužem, který jel na moji adresu

poprve, protože tzv. dvorní taxíkářka by se kvůli většímu

ritu nedostala včas na objednané místo.Ještě, že mám

solidní firmu, která vždy jezdí spolehlivě a taky dokáže

v případě nesjízdnosti za sebe poslat náhradu.Mezitím

jsem měla milý telefonát, kdy jsem se dozvěděla, že

můj vnouček na svoje narozeniny udělal zkoušku na VŠ

za jedna. Držela jsem mu pěsti pro štěstí, ačkoliv si myslím,

že si byl plně jist, že to zvládne. Pak jsem pochodovala skrz

druhé patro druhé polikliniky, což bylo ve vzdálenosti

200 m. a zpět jsem ušla metrů 300 a tudíž celkem 800 m.

Lékařka byla spokojena, předepsala nové léky a nyní

zbývá jen doufat, že budu tuto sestavu snášet. Na

kontrolu, čištění rány a další nepříjemnosti jsem

byla objednána až na 17. únor. Paní doktorka pak říkala,

že příšerné bolesti jsou dány místem, kde jsem byla

skřípnuta tramvají a to pod kotníkem, kde je největší 

centrum cév s nervovým vyústěním.